Wabi Ryvola
Dole vidíte seznam písniček co mám. Určitě to není, a nikdy nebude, všechno
co Wabi napsal. Na téhle stránce se objeví jen ty, co mám nejradši.
Písničky Mikiho jsou na této stránce.
Tyto a spousty jiných textů písní Wabiho můžete najít na této stránce.
| Bar u zlý Mařeny |
| Bílá, bílá |
| Blacky Joe |
| Břehy mé duše |
| Cesta zpátky |
| Co všechno vítr svál |
| Čas divnejch písní |
| Čekání |
| Černá řeka |
| Dálka |
| Dlouhá cesta |
| Fajnová země (text Miki) |
| Festival písní v městě N |
| Hejno vran |
| Heny (text Jaroslav Křížek) |
| Hic sunt leones |
| Hobo |
|
| Hobo a pes |
| Hrozny hněvu |
| Chudák holka |
| Island |
| Kamarád |
| Kamarád les |
| Kapitán Kid |
| Karolína good bye! |
Končí weekend (hudba
Lolf Vladimír Staněk) |
| Lákání (text Jarka Vrbová) |
| Letokruhy |
| Loudavý návraty |
| Máš chuť evergreenů |
| MADE IN PADE |
| Make Love Cosa Nostra (Banka) |
| Mrtvej chlap |
|
| Nájezd Apačů |
| Návrat (text refrénu Pade Havránek) |
| Noci |
| Obyčejné toulání |
| Obyčejný pondělí |
| Odcházet za svítání |
| Ohrada |
| Osamělý město (Tereza) |
| Padá láska |
| Panna nebo orel |
| Pat a Dan |
| Píseň o trávě a noci |
| Poslední Jumbo Jet |
| Poslední víkend |
| Pozdní jaro |
| Poznej a chraň |
|
|
|
Bílá, bílá
C F7 C
1. Až se sejdem znovu pod stromy v hebké trávě
F7 C
slunce všechny mraky rozlomí vánkem hravě
G7 C D7 G7
věz,že musí tráva hebká být vláním vůní
C D7 G7
nesmí Tě však vůbec překvapit léto u všech lesních tůní
F Bb F
R: Tu chvíli tu mít, kdy vítr mraky honí
Bb F C7 Bb C7
a seno kolem voní závratnou vůní
F Bb F
tu chvíli tu mít kdy všichni jsme zas spolu
Bb F C7 F F#7 G7
a slunce klesá dolů oheň se k hvězdám vznes
2. Dál zas půjde slunce oblohou čistou modrou
vlaštovky se slétnou nad vodou čistou modrou
zas na slunci zhnědne tvoje líc bílá bílá
a na co se těšíš víc a víc dálka druhý den to smývá
Dlouhá cesta
E A H7 E
1. Měl jsem se radši usadit, když dostal jsem ten šek.
A H7 E
Čert ví, kdo mi to poradil, koupit si Paper back.
A E
V tý knížce jsem se dozvěděl, jak zlato hledat mám,
E A H7 E
tak jsem se jednou rozhodnul, a to vám povídám.
Edim A H7 E
R: Byla to dlou - há cesta a já byl stále sám.
Edim A H7 G#
Vzdálená bí - lá města a poslední můj flám
A H E
a já nevěděl, zda se vrátit mám
2. Pak se kůň jednou zastavil a nechtěl dále jít.
Ke stromu jsem ho postavil, abych měl chvíli klid.
Pod tím stromem jsem zakopnul a zlatý podloží,
tak jsem to všechno vykutal a šel na nádraží.
R: Byla to dlouhá cesta a já byl stále sám...
3. Jedu v nákladním vagonu a mám pořádnej hlad.
Prachy jsou všechny v talónu a kůň mi vedrem pad.
Až přijdu zase do báru a whisky budu chtít,
koupím si radši kytaru abych zas neulít.
Edim A H7 E
R: Byla to dlou - há cesta a já byl stále sám.
Edim A H7 G#
Vzdálená bí - lá města a poslední můj flám
A H E
a já nevěděl, zda se vrátit mám
A H E
a já nevěděl, zda se vrátit mám
Hejno vran
F B
1. Když nad pasekou vzlétne hejno vran,
F
hejno vran, hejno vran,
B
je léta pel už dávno vyprodán,
C7 F
podzim se hlásí chladem jasných rán,
B
v tom ránu prochází se sám a sám,
C7 F B F
kdo městu dávno zbohem dal.
A7
R: A tak se toulá trávou spálenou,
Dmi
neví jak rozloučit se s létem,
B
dívá se na krajinu vzdálenou,
C7 F B F
které dal celý život svůj.
2. Nad hlavou zakrouží ti hejno vran,
hejno vran, hejno vran,
a bílých hvězd je všude oceán,
přece si nepostavíš pod ně stan,
budeš spát pod širákem, jak tě znám,
i když už podzim přichází.
R: A tak se touláš ...
které dáš celý život svůj.
Hobo
G7 C Emi
1. Já nechci bejt sám, když koleje duní
Dmi G7 C
a temná noc do dáli ubíhá,
Emi
co z toho k sakru mám, že znám plno vůní
Dmi G7 C
dalekejch cest, pohledy v očích mám.
F Ami
Tak co z toho mám, že mám v srdci touhu
F G7
jenom se mrknout za nejbližší strouhu,
C Emi
já často šněroval svý toulavý boty,
Dmi G7 C
musí to bejt, můj vlak má zelenou.
C Bb G7
R: Tmou nákladní vlak těžce duní,
C Bb G7
v mejch uších jenom vítr šumí,
C F C G7
kraj kolem trati spí, jen mašinfíra bdí.
C Bb G7
Má ruku na rychlostní páce,
C Bb G7
má topič plný ruce práce
C F
já si na nápravě zpívám
C Ab G7 C
píseň, v které vlaky hřmí.
2. Když vagony hřmí a brzdař tě honí,
necejtíš chlad, nohy tě nezebou.
Jen běžíš po střeše a chtěl bys bejt pod ní,
píšťala řve a tunel před tebou.
Tak co z toho mám, že znám celý státy,
když nesmím na voči vlastního táty,
když stromy rozkvetou, já stojím na trati,
musí to bejt, můj vlak má zelenou.
R:
3. Můj osobní vůz je vagon s vepřovým,
můj rodnej dům je bouda brzdaře,
kde nechal jsem squaw, to vám už nepovím,
snad ve Frisku, tam jsem byl na jaře.
Tak co z toho mám, pořád se jen toulat,
v špinavý ruce pár centů žmoulat,
jednou se netrefím a budou mě zbírat,
musí to bejt, můj vlak má zelenou.
R:
Island
G Emi Hmi C D7 G
1. Má zem je krásná jako stín červených borovic,
Emi Hmi C H7
tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic,
Emi H7 Emi
hřímá zemí fjordů severák,
C Ami H7 D7
má země zpívá jako pták,
G Emi Hmi C D7 G
vím, že je příliš vzdálená, vzdálená, vzdálená.
2. Můj starý kompas na svou zem dávno už zapomněl,
jít za modrou střelkou nikdy jsem v pravý čas neuměl,
když září na obloze Velký vůz,
zpívam o své zemi smutný blues,
o zemi, kde roste jenom lišejník, jenom mech a lišejník.
3. Tam, kde můj otec míval dům z červených borovic,
vítr už odvál všechen dým ze starých voskovic,
o tom, kde jsou lidé, co jsem znal,
o dívce, kterou jsem nikdy nepoznal,
jen staré ságy zpívají, zpívají, zpívají.
Loudavý návraty
C G7
1. Blíž a blíž mě vezou boty sváteční,
F C G7
já do krajiny páteční chodím se tiše zouvat
C G7
v zatáčkách si nárazníky klinkají,
F C Emi
na botě přezky cinkají, se mnou se chodí toulat.
Dmi G7 C Emi
R: Až se zastaví vagóny houpavý,
Dmi G7 C Emi Dmi G7
vyplivnou na mez postavy loudavý, loudavý.
C F C
Já nevím kam bych jel, kdyby soboty nebyly,
Ami Dmi G7
ulicí bych šel a asi bych snil.
E7 Ami F C
Nikdo se nikdy nedoví proč tulák v trávě spal
G7 C
zrovna, když vítr kolem šel a hrál.
2. Loudavý jsou podvečerní návraty,
když člověk ví, že za vraty všední den si zas brouká.
Dávno vím, že cesty konec mívají,
kytary smutně zpívají, když daleko vlak houká.
R: Až se zastaví vagóny houpavý,
na perón vyplivnou postavy loudavý, loudavý.
My doufáme asi, že jednou se splete ten pán,
co do kotle hází a má okna dokořán
Veksl nám náhoda přehodí a vlak pojede dál
do krajiny bez dálnic a magistrál.
Mrtvej chlap
E H7 E
1. Můj chlap tady v hlíně tvrdě spí
H7 Abmi
má podrážky vobě děravý
A H7
leginy a šporny krvavý
A H7
kdo ho střelil to jen ďábel ví
E H7 E
naposled když u vohrady stál
H7 Abmi
koutkem úst se na mě usmíval
A H7
když vodjížděl šátkem zamával
A H7
a mě nezbejvá než ho hledat dál
2. Mám na tváři prach a bílej šál
vím že se můj chlap smrti nebál
musí tady někde v stepi bejt
nemohl ho přece písek skrejt
a tak běžím dál a hrůzu mám
že už svýho chlapa nepotkám
nebyl zrovna něžnej to je fakt
byl to ale jedinej můj chlap
E A
R: To dávno vím že můj chlap tu někde spí
H7 E
a stepní vítr na mý slzy odpoví
E7 A Gdim
že nebyl sám kdo v botách tady pad
H7 A H7
šalvěj tu hořce voní dozněly kroky koní
A H7 E
a já se bojím že můj chlap byl desperát
Osamělý město (Tereza)
C D G
1. Ten den co vítr listí z města svál
C D Emi
můj džíp se vracel jako by se bál
C D G
že asfaltový moře odliv má
C D E
a stáj, že svýho koně nepozná.
G
R: Řekni kolik je na světě
D
kolik je takovejch měst
Ami Emi
řekni kdo by se vracel všude je tisíce cest.
G D
Tenkrát když jsi mi Terezo řekla že ráda mě máš
Ami
tenkrát ptal jsem se Terezo
Emi D G
kolik mi polibků dáš, naposled, naposled.
2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát.
Proč vítr mlátí spoustou okenic?
Proč jsou v ulici auta, jinak nic?
R:
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón Plaut
a v závěji starýho papíru
válej se černý klapky z klavírů.
R:
4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím že Terezu už nepotkám.
Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.
R:
Quien Sabe
Emi Hmi H7
1. Kdo ví proč se vracím z toulek sám
Emi Hmi F#
kdo ví proč v srdci prázdnej pocit mám
H7 Emi Ami
Quien Sabe kde zůstal dům dřevěnej dům
F#7 H7
v tom domě krb kamenej krb
Emi C Ami H7 Emi
Quien Sabe Quien Sabe
2. Kdo ví kde je zem kterou znám
kdo ví proč se vracím nepoznán
Quien Sabe kde je láska kde je dům
kde mě čeká kamarád
Quien Sabe Quien Sabe
3. Kdo ví proč mi zůstal jenom pláč
kdo ví kdo mi poví co jsem zač
Quien Sabe kde je tulák kterej má
prázdnou náruč, prázdnou tvář
Quien Sabe Quien Sabe
4. Kdo ví kde je Mekka všech mejch cest
kdo ví kdy se vrátím z cizích měst
Quien Sabe kde je hrobník
kterej má pro mě rakev cedrovou
Quien Sabe Kdo to ví...
Rychlé šípy
Emi
1. Můj život je hned plný nesnází,
A
na jaře když duben přichází,
C
já vracím se do poválečnejch let,
Emi
kdy vycházel náš starý dobrý Vpřed,
G
já žlutý kvítek za klopu si dám
Ami
a píseň Vontů tiše zabroukám,
D
do Stínadel se šerem vypravím,
Emi H7
snad potkám cestou Losnu, co já vím.
2. Dunivá Kateřina burácí
a Široko má dávno po práci,
jen já se vracím Myší pastí sám,
nevím, co s ježkem v kleci dělat mám.
Bohouš,Dlouhé Bidlo, Štětináč,
pan Fišer pustil z okna květináč,
Jan Tleskač, Jiří Rybáň a tak dál,
pan Foglar tohle nikdy nenapsal.
3. To Rychlé šípy sami byli v nás
a žlutý kvítek symbolem byl krás,
co nemůže nám nikdy nikdo vzít,
kdo kopal studnu, aby druhej moh pít.
Snad jednou až se jaro navrátí,
můj život píseň Vontů obrátí,
já svobodný a čistý půjdu dál
a směšný bude ten. kdo se mi smál.
4. Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou
a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou,
za nima Rychlonožka s Bublinou,
naší krásnou chlapeckou krajinou.
G D C Emi
Duj, duj, duj, fujaro vítězná.
Samota
tempo di beguine
E E7 A E
1. Do tváře čas mi hlubokou brázdu samotou vyrejval,
H7 A
tělo je rozeschlej prám, když pluješ stále jen sám,
H7 E
co je ti platný, že jsi kapitán.
2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál,
že jsem byl stále jen sam, v srdci mám nejeden šrám,
život je tvrdej, i když jsi kapitán.
E7 A H7 E C#mi
R: A tak vždy zůstaneš sám, nikdo ti nepoví,
A H7 E
jak máš žít, abys byl milován,
E7 A H7 E C#mi
a tak vždy zůstaneš sám, a koláč medový
A H7 E
za tebe sní kapitán Korkorán.
3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí,
z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár,
co bude dál, mi nikdo nepoví.
4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal,
já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám,
abych měl jednou na pořádnej flám.
R:
Smith-Wesson story
předehra (mezihra je stejná, ale bez úvodních dvou taktů):
1. takt hrát 2x Ami
e|-------------------|-----0-----|-------0-|-----0-----|---------|-0-
h|-------------------|-------1---|-4-3-1---|-------1---|-4-3-1---|-1-
g|-1/2-2-2--2-2--2-2-|-1/2-----2-|---------|-1/2-----2-|---------|-2-
D|-------------------|-----------|---------|-----------|-------2-|-2-
A|-------------------|-----------|---------|-----------|---------|-0-
E|-------------------|-----------|---------|-----------|---------|-0-
Ami
1. Tak dávno už jsem neviděl ten kraj
Dmi Ami
kde stále vane vostrej vítr západní
hospodu U vekslu tam všichni znaj
Dmi Ami
tam jezdí jenom dlouhý vlaky nákladní
C G7
my jezdili tam po večerech hrát
F C
to bylo v roce třiapadesát
G7
nám chlápek přišel říct že slyšel zvon
F
z vlaku že vypad tenhle Smith-Wesson
Dmi Ami
a ukázal nám začouzenej lauf
Dmi F
v tu ránu celá hospoda je auf
E Ami E7 Ami
a my vobracíme kapsy naruby kdo co měl
2. Já po vejplatě tenkrát zrovna byl
a tak mě tenhle žertík pěkný prachy stál
von musel vybrat kolem pěti kil
pak smeknul stetson a v klidu se zdekoval
nám bylo hanba že byl na nás sám
a tak sme si hned vymysleli plán
že stopovat ho bude rezek John
já ze dřeva vyřežu Smith-Wesson
ten chlápek přece taky musí pít
a až ho budem na talíři mít
já z holstru na něj vytáhnu ten kvér dřevěnej
3. Pak za čtrnáct dní John se vobjevil
že chlápek dneska večer příjde zase k nám
pár dolarů mu zbylo z pěti kil
chlapi se smáli že ten Wesson nevyndám
von přišel když Joe na piáno hrál
z nás nikdo jako by ho nepoznal
když na nádraží v devět zazněl zvon
já vytáhl jsem z holstru Smith-Wesson
von ruce zved a věděl že prohrál
z nás každej se mu do ksichtu vysmál
a já do krbu jsem Wesson vodhodil a von vzplál
Smutná neděle
tempo di beguine
Emi F#7
1. Šedivý déšť mou píseň splách
Ami Emi
chvějivý tón zní ve strunách
Gdim H7
kytara má zpívá teď už jenom v moll
Ami7 H7
kapky dopadají
C H7
slova doznívají
Emi
v rachotu kol
2. Unavený zas o dům dál
zapomenout co den mi vzal
kytara má provází staccato kol
kapky dopadají
slova doznívají
v tónině moll
G H7
R: Má uplakaná
C
bude mi hrát
G
nedělní blues
C Emi
dřív nemohu spát
Gdim
než nad obzorem
H7
vyhoupne se Velký vůz
3. Vítr a déšť a smutný den
zahání pláč mi do oken
neděle má začíná a končí v moll
kapky dopadají
slova doznívají
v rachotu kol
Sochám brečí déšť na obočí
tempo di beguine
G D G G7
1. Modrý podzimní dny se krátí
C Gdim Hmi
listí spadaný trávu zlatí
Ami Emi D
chytám do rukou pápěří
C Gdim Hmi
smutnej zaleh čas do vopratí
Ami D G
a já stojím líně u dveří
2. Čekám až se můj smutek ztratí
smekám před každou dlouhou tratí
zatím nevím kterou přijet mám
jednou až se k nám slunce vrátí
možná modrým ránem zavolám
D C D G
R: Nedejchej slunce mává zlatou nití
D C D G
pospíchej pokud září nad hlavou
D C D G
zavolej kamarády oheň svítí
C D G
zpívá vítr píseň sněhovou
3. Sochám brečí déšť na vobočí
řekám nikdo proud nevotočí
cestám domů jít chce se snad
holkám padají slzy z vočí
nevím kterou má rád listopad
4. Spěchám ulicí starejch stromů
ptákům závidím že jdou domů
listí barevný potkávám
tichou hudbu hrát není komu
podzim na svý stráni chce bejt sám
Šestačtyřicátej
A7
My měli camp tam co stával ten mlejn
jak vyhořel a nikdo neví proč
D7
my vždycky táhli k místům zapadlejm
A7
tam líp zněl náš střeleckej kolotoč
E7 D7
nám tenkrát vítr hrával v uších blues
A7
a každej z nás byl víc než jenom haur
E7 D7
a ve fasádě z prostřílenejch blůz
A7 E7 A7
byl pro nás Kristus míň než Schoppenhauer
Nám bylo jasný že je válka vůl
a kapsy pořád plný nábojů
z nás každej byl jen slepej somnambul
z rozprášenejch válečnejch praporů
my nevěděli tenkrát že je zlý
když máme místo chleba v ruce nůž
a tak jsme byli bojem posedlí
že každej z nás byl v sedmnácti muž
Co my tam bože vystříleli ran
ve vočích smrt pár chlupů pod nosem
my netušili že "No passaran"
se nespojuje z žádným patosem
A holky pro nás byly jenom stín
dyť neuměli ani nabít Brenn
nám krví plála barva jeřabin
a tabákem čpěl vyplivnutej hlen
Tak jezdili jsme dlouho na ten flek
a stříleli sme líp než znali psát
a každej z nás byl White nebo Black
a sháněli sme obvaz kolikrát
pak jednou večer objevil se chlap
a to byl konec všem nevinejm hrám
on jak se koutkem usmál spouští klap
a povídá: Davaj brot já hlad mám.
Nám bylo jasný že to není fór
ten chlap měl voči ze kterejch šel strach
a já teď vím jak zní andělů chór
když slunce tluče mozku na poplach
Pár dlouhejch vteřin bylo slyšet jen dech
a vítr co si v borovicích hrál
pak od Steveho ruky plamen šleh
a výstřel dozněl tam co ten chlap stál
My stříleli jak smyslů zbavený
a Pade pustil zbraň a zařval " Dost! "
Jen kouř vytékal z hlavně kalený
a z ruky krev a mrtvej byl náš host
Že každej z nás je slepej somnambul
my nevěděli tenkrát že je zlý
nám bylo jasný že je válka vůl
a najednou jsme byli dospělí
Tak už mi má holka mává
Emi D C Emi
1. Posledních pár minut zbejvá jen,
D A Emi
máš teplou dlaň, už se stmívá,
D C Emi
těžký je říct, že se končí den,
D A C E
vlak poslední vagón mívá.
G F D
R: Tak už mi má holka mává, ve vočích má slzy pálivý,
Emi C A7 D7
život jde dál, to se stává, já to vím,
G F D
tak už mi má holka mává, výpravčí zelenou dává,
Emi
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď,
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď.
2. Koleje jsou cejchem loučení,
holkám se ve vočích střádá,
smutek je šátek osamění,
co mužskejm na cestu mává.
R:
3. Za zády zůstal mi pláč a smích
do tmy se můj vlak teď řítí
zmizela holka jak loňskej sníh
a světla měst v dálce svítí.
R:
Vodjíždím
Ami Dmi G7 C
1. Zas žloutne zem a stromy svlíkaj' listí,
Dmi Ami H7 E7
rána jsou kalný a slunce nezná stín,
Ami Dmi G7 C
blíží se den, kdy nejste si moc jistý,
Dmi Ami E7 A A/E A/F# A/G
až vlak zahouká, že nevodjedete s ním.
A D
R: Vodjíždím a za sebou mám babí léto,
E A
vodjíždím a barvy sbírám do vočí,
D
vodjíždím a vůbec nevím, k čemu je to,
E A
vodjíždím, a nikdo se nevotočí,
D
vodjíždím a nemám ani zdání,
E A
co je tam, kam supí ten můj vlak,
D
vodjíždím a mám jediný přání,
E A Ami
vrátit se zas zpátky jak na jaře pták.
2. Vlak nečeká na slunce zimomřivý,
šátek je bílej a holka nezná pláč,
pár drsnejch slov, a všechno je hned jiný,
kouř z cigaret, a je z tebe zase rváč.
R:
3. Rok chodí sám jak barvy v kalendáři,
má noci chladný a sem-tam bílej den,
jak starej strom nosí počasí v tváři,
léto je pryč a jaro za rohem.
R: Vodjíždím ...
E A
...vrátit se zas zpátky jak na jaře pták,
E A
vrátit se zas zpátky jak na jaře pták,
G A G A G A G A G A
vodjíždím, vodjíždím, vodjíždím ...
Zvláštní znamení touha
tempo di beguine
Ami Dmi
1. Zase vidím za soumraku na pozadí šedejch mraků
E7 Ami
mlčenlivej zástup kamarádů,
Dmi
siluety hor a stromů, starejch opuštěnejch lomů
G C
blíží se s duněním vodopádů.
A7 Dmi G7 C
Táhnou krajinou strží a tůní, muži z Shakespearových sonetů,
Ami Dmi6 F7 E7 Ami
postavy divnejch tvarů a vůní, přízraky červenejch baretů.
C Emi Ami E
R: Zvláštní znamení touha, loukám prostřenej stůl,
F Dmi A
dálka ruku ti podá, chleba a sůl,
C Emi Ami E
zvláštní znamení touha, v nohách tisíce mil,
F Dmi A
obzor kdo v očích nemá, nic nepochopil.
2. Do šedivejch dnů a roků duní rytmus těžkejch kroků,
vichřice a sníh je doprovází,
maskovaný kombinézy po všech armádách, co lezly
úbočíma našich hor a strání.
Táhnou krajinou podivný stíny, muži z Shakespearových sonetů,
za nehtama smutek rodný hlíny, přízraky červenejch baretů.
C Emi Ami E
R: Zvláštní znamení woodcraft, loukám prostřenej stůl,
F Dmi A
dálka ruku ti podá, chleba a sůl,
C Emi Ami E
zvláštní znamení touha, v nohách tisíce mil,
F Dmi A A4sus A A4sus A
obzor kdo v očích nemá, nic nepochopil.
