The guitar depicted right is older than me and its price was 100 CZK (about 3$) only.
It is the cheapest one and sounds pretty dry and simple. But it is possible to play
this quitar very easy - strings are nicely low and sound right over all fretboard
so I can play together with anybody with much more expensive quitar than mine one.
My other instruments are on a special page.
The price of the quitar plays no rule. Guitar tuning depends just on physical
laws. In practise it means that only mechanical sizes of guitar parts makes
an effect.
Another page with the anatomy of guitars can be found
here.
In left fig are some names used in this article to make it more easy
to understand. I'm Czech so any suggestions and corrections are welcomed.
Mezi méně známé názvy patří nut. Přes oříšek jsou přetaženy struny od
mechaniky nad fretboard. Nastavuje jak pozici strun tak jejich výšku nad prvním
polem hmatníku.
Fret je kovová lištička usazená v hmatníku. Fretboard field je prostor
mezi pražci.
Neck kytary je u některých typů kytar vyztužený zevnitř dlouhým předepínacím
svorníkem, kterým lze nastavit jeho průhyb.
U španělek je struník a bridge vlastně jeden díl. Gibson, banja a
podobné nástroje je mají rozdělené. Kobylka určuje výšku strun nad hmatníkem a
pražci, určuje vzájemnou polohu strun a také celkovou délku strun.
Ne, nelekejte se. Je potřeba jen minimum. Hudební stupnice se skládá z 12 tónů
a to, co se ocitne mimo těchto dvanáct tónů, se popisuje pomocí centů.
Prostor neboli kmitočet mezi dvěma sousedními tóny se rozdělí na sto dílků,
kterým se říká centy. A to je vše, co je třeba.
Většina lidí rozladění o +-5 centů ani nepostřehne. Ladič pian je na tom prý lépe
a spolehlivě to rozpozná. U kytary je asi nemožné požadovat aby vše ladilo přesně.
Stačí jen trochu silněji stisknout struny na hmatník a už se to o pár centíků
rozjede.
Struna slouží k tvorbě žádaného tónu. Prakticky je výška tónu dána pouze
jejími vlastnostmi, jako třeba tloušťkou, materiálem atd. - to je ale starost
výrobce, a pak délkou a mechanickým napětím struny - no a to je zase záležitost
hráče. Napětí struny se nastavuje kolíčky na hlavě kytary. Kolíčky se ale dá
nastavit jen napětí volné struny, jakmile zmačkneme strunu na jakémkoli pražci,
tak se její napětí zvýší díky tomu, že je struna nad pražci v nenulové výšce.
V praxi se tento jev koriguje zmenšováním vzdálenosti mezi pražci k vyšším polohám
na hmatníku.
tak si pořídíme kytarovou elektronickou ladičku z které se dobře odečítá míra
rozladění struny. Rozsah stupnice je v drtivé většině případů od -50 do +50
centů.
Dále si koupíme nové struny na kytaru. Rozhodně není dobré
nastavovat kytaru se zašpiněnými strunami.
The action is too high. Co je to vysoko je značně relativní a záleží na hráči.
Obecně lze říct, že čím níže struny jsou, tím lépe a pohodlněji se hraje. Nejnižší
možná vzdálenost strun nad pražci je dána rozkmitem použitých strun. V praxi se
to projeví tak, že jsou-li struny moc nízko, tak při silnějším úderu drnčí. Výška
strun nad pražci je dána ořechem, krkem a kobylkou.
Na kytaru se strunami vysoko se dá hrát jen chvilku. Za okamžik mají prsty i hráč
dost.
Bad tuning down. Tím dole myslím prvních několik polí na hmatníku, co jsou
nejblíže ořechu. V praxi se to projeví tak, že při stisku přesně naladěné struny,
třeba na prvním pražci, je nadladěná. A to třeba o 20 centů! Je to
proto, že ořech je moc vysoký a struny jsou příliš vysoko nad prvním hmatníkem.
Struna se tedy nejen zkrátí ale přílišným průhybem dolů se i protáhne a to právě
způsobí nadladění.
Potom stačí zmačknout jakýkoli obrat akordu, který obsahuje jak
zmačknuté tak volné struny zároveň - třeba Ami nebo D, a i naladěná kytara
zní jak stádo koček. Takovou kytaru nezbývalo než naladit do "nejhranějšího"
akordu a nebo hrát s kapodastrem, což bylo asi nejlepší.
Výška struny nad prvním pražcem by měla být minimální. A to přesně taková, jaká
je nad druhým pražcem při stisknutí struny na prvním pražci. Elektrické kytary to
mají vyřešené nejlépe a to tak, že ořech určuje jen pozici strun a výšky strun nad
prvním polem hmatníku má na starosti nultý pražec těsně u ořechu. U ostatních
kytar je nutné probrousit drážky pro jednotlivé struny v ořechu.
Bad tuning up. Tím nahoře myslím pole hmatníku, která jsou u těla
kytary. Struny mohou být jak nadladěné tak podladěné. U španěl, na kterých
jsou kovové struny, jsou v drtivé většině struny nadladěné. Je to proto, že
španělka je stavěná na tah strun nylonových a ne kovových, které mají tah
daleko větší. Díky tomu se zmenší vzdálenost mezi ořechem a kobylkou a
struny jsou kratší. Také výška strun nad pražci má svůj vliv na ladění
ve vyšších polohách. Vysoké struny se při stisku více napnou a zní výše.
Pokud jsou tedy struny ve vyšších polohách nadladěné, tak se to dá kompenzovat
snížením a prodloužením strun a pokud jsou struny ve vyšších polohách podladěné,
tak se to dá kompenzovat zvýšením a zkrácením strun. Změna délky má daleko
větš vliv než změna výšky strun. Výšku strun je také samozřejmě hloupost zvětšovat.
Elektrické kytary mají kobylku vybavenou tak, aby bylo možno pohodlně nastavit
délku jednotlivých strun zvlášť. Je tam většinou šroubek. U kytar s pevnou kobylkou
je to dost velký problém.
Na kytaru, která neladí nahoře se "dá ještě hrát", ale jen sólo. Jakmile se přidá
jiný nástroj tak je to slyšet.
Buzzing noise. Drnčení je nepříjemný zvuk způsobený nárazem rozkmitané
struny o pražce nad kterými kmitá. Rozkmit strun je dán tloušťkou a materiálem
a často se mění i v té samé sérii u toho samého výrobce. Při extrémně silném
úhozu drčí každé struny. Pokud se tak děje i při normální hře je třeba struny
v daném místě oddálit od pražců. U kytar, které memají uvnitř krku svorník, se
mění výška ořechu a kobylky a u ostatních kytar se dá navíc měnit nastavení
předpětí krku. Pokud struny drnčí v dolních polohách tak se svorník povolí a
pokud v horních polohách, krk je moc prohnutý, tak se napětí svorníku krku zvýší.
Někdy se může stát, že drnčí i struny nad kapodastrem. Tedy mezi kapodastrem a
ořechem. Řešit se do dá změnou výšky ořechu. Stačí malá změna a tak je jedno, jestli
nahoru nebo dolů.
Španělka na které samozřemě používám kovové struny. První, co jsem udělal,
bylo probroušení drážek pro struny v ořechu tak, aby struny byly níž a nebyla rozladěná
v nízkých polohách.
Potom jsem naladil všechny struny a postupně zjistil odchylky v ladění na 5. a 12. poli
hmatníku a sestavil jsem následující tabulku.
Pitch error in cents | ||
string | 5th fret | 12th fret |
e | 0 | +5 |
b | +10 | +20 |
g | +10 | +15 |
D | +5 | +15 |
A | +10 | +30 |
E | +8 | +10 |
Z tabulky je jasné, že struny jsou moc krátké, protože jsou ve vyšších polohách
nadladěné. Řešení bylo tedy jasné. Prodloužit a snížit struny. Snížit struny nad
hmatníkem jsem chtěl tak jako tak, aby se mi hrálo pohodlněji. S krkem jsem nic
dělat nemohl a nechtěl, takže jsem vše musel změnit úpravou kobylky.
Nechtěl jsem ale dělat trvalou
úpravu kobylky a tak jsem jen vyndal původní umělohmotný špalíček pod strunami
a místo něj je tam jen nižší dřívko. To dřívko je ve žlábku pro vyústění strun.
Original bridge saddle | Final bridge saddle |
Struny s tedy snížily o dh a prodloužily o dl všechny stejně. Nejlepší by bylo nastavit délku jednotlivých strun zvlášť. Ale to by bylo o dost složitější.
Tahle kytarka ležela celé roky u nás za skříní. Až jednou na vandru jsem si na ní
vzpoměl a doma jsem jí dal do kupy. Měla rozklížený spoj mezi krkem a korpusem a
tak jsem ji znovu rozebral a zas slepil. Dál jsem prošel ty samé kroky jako
se španělkou výše.