Kytara a její doladění

Kytara na obrázku vpravo je starší než já a tehdy stála asi 100Kčs. Je to typické pádlo a má překližkový zvuk. Ale hraje se na ní pohodlně - struny jsou pěkně nízko a především ladí jak dole tak i ve vyšších polohách a tak si můžu bez obav zahrát s kýmkoli, kdo má kytaru daleko dražší než já.
Moje ostatní nástroje jsou na zvláštní stránce.
Na ceně kytary nezáleží. Ladění a nebo neladění kytary záleží jen a pouze na fyzikálních zákonech. V praxi to jednoduše znamená na mechanických rozměrech jednotlivých částí kytary.

Popis kytary

Na obrázku vlevo jsem popsal některé části kytary, aby bylo aspoň trochu jasné jak se jmenují a o čem vlastně budu psát.
Mezi méně známé názvy patří oříšek. Přes oříšek jsou přetaženy struny od mechaniky nad hmatník. Nastavuje jak pozici strun tak jejich výšku nad prvním polem hmatníku.
Pražec je kovová lištička usazená v hmatníku. Pole hmatníku je prostor mezi pražci.
Krk kytary je u některých typů kytar vyztužený zevnitř dlouhým předepínacím svorníkem, kterým lze nastavit jeho průhyb.
U španělek je struník a kobylka vlastně jeden díl. Gibson, banja a podobné nástroje je mají rozdělené. Kobylka určuje výšku strun nad hmatníkem a pražci, určuje vzájemnou polohu strun a také celkovou délku strun. V kobylce je ještě sedlo, přes které jsou převlečené struny.

Trocha hudební teorie

Ne, nelekejte se. Je potřeba jen minimum. Diatonická (např. durová, mollová) stupnice se skládá z 12 půltónů a to, co se ocitne mimo těchto dvanáct půltónů, se popisuje pomocí centů. Prostor neboli kmitočet mezi dvěma sousedními tóny se rozdělí na sto dílků, kterým se říká centy.
Většina lidí rozladění o +-5 centů ani nepostřehne. Ladič pian je na tom prý lépe a spolehlivě to rozpozná. U kytary je asi nemožné požadovat aby vše ladilo přesně, protože stačí jen trochu silněji stisknout struny na hmatník a už se to o pár centíků rozjede.
Struna slouží k tvorbě žádaného tónu. Prakticky je výška tónu dána pouze jejími vlastnostmi, jako třeba tloušťkou, materiálem atd. - to je ale starost výrobce, a pak délkou a mechanickým napětím struny - no a to je zase záležitost hráče. Napětí struny se nastavuje kolíčky na hlavě kytary, ale těmi se dá nastavit jen napětí volné struny. Jakmile zmačkneme strunu na jakémkoli pražci, tak se její napětí zvýší díky tomu, že je struna nad pražci v nenulové výšce. V praxi se tento jev koriguje zmenšováním vzdálenosti mezi pražci k vyšším polohám na hmatníku.

Než začnem

tak si pořídíme kytarovou elektronickou ladičku z které se dobře odečítá míra rozladění struny. Rozsah stupnice je v drtivé většině případů od -50 do +50 centů.
Dále si koupíme nové struny na kytaru. Rozhodně není dobré nastavovat kytaru se zašpiněnými strunami.

Nejčastější problémy

Struny jsou vysoko. Co je to vysoko je značně relativní a záleží na hráči. Obecně lze říct, že čím níže struny jsou, tím lépe a pohodlněji se hraje. Nejnižší možná vzdálenost strun nad pražci je dána rozkmitem použitých strun. V praxi se to projeví tak, že jsou-li struny moc nízko, tak při silnějším úderu drnčí. Výška strun nad pražci je dána ořechem, krkem a kobylkou.
Na kytaru se strunami vysoko se dá hrát jen chvilku. Za okamžik mají prsty i hráč dost.

Neladí to dole. Tím dole myslím několik prvních polí na hmatníku, co jsou nejblíže ořechu. V praxi se to projeví tak, že při stisku přesně naladěné struny, třeba na prvním pražci, je výsledný tón nadladěný. A to třeba o 20 centů! Je to proto, že ořech je moc vysoký a struny jsou příliš vysoko nad prvním hmatníkem. Struna se tedy nejen zkrátí ale přílišným průhybem dolů se i protáhne a to právě způsobí nadladění.
Potom stačí zmáčknout jakýkoli obrat akordu, který obsahuje jak zmáčknuté tak volné struny zároveň - třeba Ami nebo D, a i naladěná kytara zní jak stádo koček. Takovou kytaru nezbývalo než naladit do "nejhranějšího" akordu a nebo hrát s kapodastrem, což bylo asi nejlepší.
Výška struny nad prvním pražcem by měla být minimální. A to přesně taková, jaká je nad druhým pražcem při stisknutí struny na prvním pražci. Elektrické kytary to mají vyřešené nejlépe a to tak, že ořech určuje jen pozici strun a výšky strun nad prvním polem hmatníku má na starosti nultý pražec těsně u ořechu. U ostatních kytar je nutné probrousit drážky pro jednotlivé struny v ořechu tak aby byly níž. Nejlepší je ale ubrousit celý ořech zespodu a tím upravit výšku všech strun naráz. K tomu je ale nutné ořech jemným a citlivým klepnutím ze strany odrazit od krku. Po úpravě ho opět přilepíme jednou kapkou (třeba vteřinového) lepidla zpět.

Neladí to nahoře. Tím nahoře myslím na polích hmatníku, která jsou u těla kytary. Struny mohou být jak nadladěné tak podladěné. U španěl, na kterých jsou kovové struny, jsou v drtivé většině struny nadladěné. Je to proto, že španělka je stavěná na tah strun nylonových a ne kovových, které mají tah daleko větší. Díky tomu se zmenší vzdálenost mezi ořechem a kobylkou a struny jsou kratší. Také výška strun nad pražci má svůj vliv na ladění ve vyšších polohách. Vysoké struny se při stisku více napnou a zní výše.
Pokud jsou tedy struny ve vyšších polohách nadladěné, tak se to dá kompenzovat snížením a prodloužením strun a pokud jsou struny ve vyšších polohách podladěné, tak se to dá kompenzovat zvýšením a zkrácením strun. Změna délky má daleko větš vliv než změna výšky strun. Výšku strun je také samozřejmě hloupost zvětšovat.
Elektrické kytary mají kobylku vybavenou tak, aby bylo možno pohodlně nastavit délku jednotlivých strun zvlášť. Je tam většinou šroubek. U kytar s pevnou kobylkou je to dost velký problém.
Na kytaru, která neladí nahoře se "dá ještě hrát", ale jen sólo. Jakmile se přidá jiný nástroj tak je to slyšet.

Drnčí struny. Drnčení je nepříjemný zvuk způsobený nárazem rozkmitané struny o pražce, nad kterými kmitá. Rozkmit strun je dán tloušťkou a materiálem a často se mění i v té samé sérii u toho samého výrobce. Při extrémně silném úhozu drčí každé struny, ale pokud se tak děje i při normální hře, tak je třeba struny v daném místě oddálit od pražců. U kytar, které memají uvnitř krku svorník, se dá laborovat jen s výškou ořechu a kobylky. U kytar se svorníkem v krku se dá navíc měnit předpětí krku a tím i jeho prohnutí. Pokud struny drnčí v dolních polohách tak se svorník povolí a pokud drnčí v horních polohách, krk je moc prohnutý, tak se napětí svorníku krku zvýší a případně se zvýší sedlo kobylky.
Stalo se mi, že při hře drnčela struna E nad kapodastrem. Tedy mezi kapodastrem a ořechem. Vyřešil jsem to malilinkou změnou výšky ořechu a bylo ticho.

Příklad 1

Španělka na které samozřemě používám kovové struny. První, co jsem udělal, bylo probroušení drážek pro struny v ořechu tak, aby struny byly níž a nebyla rozladěná v nízkých polohách.
Potom jsem naladil všechny struny a postupně zjistil odchylky v ladění na 5. a 12. poli hmatníku a sestavil jsem následující tabulku.

Z tabulky je jasné, že struny jsou moc krátké, protože jsou ve vyšších polohách nadladěné. Řešení bylo tedy jasné. Prodloužit a snížit struny. Snížit struny nad hmatníkem jsem chtěl tak jako tak, aby se mi hrálo pohodlněji. S krkem jsem nic dělat nemohl a nechtěl, takže jsem vše musel změnit úpravou kobylky.
Nechtěl jsem ale dělat trvalou úpravu kobylky a tak jsem jen vyndal původní umělohmotný špalíček pod strunami (sedlo) a místo něj je tam jen nižší dřívko. Nové sedlo je ve žlábku pro vyústění strun.

Kobylka před úpravou	Kobylka po úpravě

Struny s tedy snížily o dh a prodloužily o dl všechny stejně. Nejlepší by bylo nastavit délku jednotlivých strun zvlášť. Ale to by bylo o dost složitější.

Příklad 2

Tahle kytarka ležela celé roky u nás za skříní. Až jednou na vandru jsem si na ní vzpoměl a doma jsem jí dal do kupy. Měla rozklížený spoj mezi krkem a korpusem a tak jsem ji znovu rozebral a zas slepil. Dál jsem prošel ty samé kroky jako se španělkou popsanou výše.
Jen s tím rozdílem, že jsem do žlábku pro vývod strun nevložil dřívko, ale použil jsem obyčejný drátek. Ocelový drátek je lehce tvarovatelný a tak lze zohlednit i rozdílné vlastnosti struny h oproti sousedním.
Výsledek si můžete prohlédnout na obrázcích vlevo.

Závěrem